Šestero labutí

Šestero labutí

kat. č. 300


Dostupnost: na dotaz

Vaše cena: 0 Kč s DPH (0,0 Kč bez DPH)


Počet kusů k objednání: ks -->


Byl jednou jeden král a ten si vyjel na lov do lesa, ale při pronásledování zvěře se svým lidem ztratil a pak v tom lese zabloudil a nemohl najít cestu ven. Tu uviděl, jak k němu přichází stařena s ošklivou třaslavou hlavou; inu, čarodějnice. „Milá matičko,“ pravil král: „můžeš mi ukázat cestu ven z lesa?“ „Ano, to mohu, můj králi a pane,“ odpověděla babice: „ale mám jednu podmínku. Když ti nepomohu, nikdy z tohoto lesa nevyjdeš a bídně tu zahyneš.“ „Jaká je tvoje podmínka?“ zeptal se král. „Mám dceru,“ řekla stařena: „je krásná jako bílý den, podobnou ve světě nenajdeš. Udělej z ní královnu a svoji ženu, pak ti ukáži cestu.“ Král měl strach, že z lesa sám nedostane, a tak souhlasil. Stařena ho zavedla do svého domku, kde seděla u krbu její dcera a byla opravdu velmi krásná, ale králi se stejně nelíbila, při pohledu na ni se mu zachvělo srdce. Ale nebylo zbytí, posadil dívku před sebe na koně a stařena mu ukázala cestu a za nedlouho dorazil na královský zámek, kde byla brzy svatba.

 
Ten král byl už jednou ženatý a s první ženou měl sedm dětí, šest chlapců a jedno děvčátko. Děti pro něj byly to nejdražší na celém světě, a protože se bál, aby jim macecha neublížila, odvezl je do skrytého zámku, který stál na utajeném místě uprostřed hlubokého lesa. Cestu k zámku nebylo snadné nalézt, sám král ji nalezl vždy jen pomocí klubka příze, které mu dala jedna moudrá vědma; bylo nadáno kouzelnou mocí, když je člověk hodil na zem, kutálelo se pryč a ukazovalo mu cestu. Za milovanými dětmi chodil král tak často, že královna jeho nepřítomnost postřehla a byla zvědavá, co sám pohledává v lese, co tam má skryto. Rozdala velmi mnoho zlata královým sluhům, kteří jí to tajemství prozradili, dokonce jí pověděli i o tom kouzelném klubku, které jediné jí může ukázat cestu. Teď neměla královna klidu, dokud králi klubko nesebrala, když ho zrovna nestřežil, a nevyrobila sedm sněhobílých hedvábných košil, které očarovala; však říkají, že jablko nepadá daleko od stromu!
 
Jednoho dne si král opět vyjel na lov a královna popadla klubko i košilky a vydala se do lesa také. Princové byli radostí bez sebe, když viděli někoho přicházet, mysleli, že to je milovaný otec a běželi mu vstříc. Místo otce před nimi ale stála královna a než se nadáli, na každého z nich hodila očarovanou košilku. Sotva se hedvábí dotklo jejich tělíček, proměnili se chlapci v labutě a ty odlétly pryč. Královna odešla spokojeně domů, věřila, že se nevlastních dětí zbavila. Ale malá princeznička se svými bratříčky nebyla, a tak na ni královna zapomněla.
 
Druhého dne přišel děti navštívit král, ale nenašel nikoho než dcerku. „Kde jsou tvoji bratři?“ „Ach, milovaný tatínku,“ odpověděla: „jsou pryč a já jsem zůstala sama.“ A pak mu vyprávěla, co viděla oknem, jak se bratříčci proměnili v labutě a ty pak uletěly pryč. A ukázala mu pírka, která zůstala ležet na dvoře. Král se zasmušil, ale nevěřil, že by královna učinila něco tak zlého, a protože se bál, že i dívence se něco přihodí, chtěl ji vzít s sebou. Ale ta měla z macechy strach, a proto otce uprosila, aby mohla zůstat ještě jednu noc v lesním zámku. Princezna se však rozhodla, že půjde bratříčky hledat, a když nastala noc, utekla do lesa.
 
Šla dlouho předlouho lesem, až padala únavou, když tu uviděla lesní chaloupku, a tak vstoupila dovnitř. Stálo tam šest postelí, ale neodvážila si do žádné lehnout, vlezla si pod jednu z nich, aby přenocovala na tvrdé zemi. Ale sotva zapadlo slunce, uslyšela nějaký hluk a otevřeným oknem dovnitř vlétlo šest labutí. Ty dosedly na zem a čechraly si peří tak dlouho, až z nich jejich labutí kůže spadla jako košile. Tu princezna uviděla, že jsou to její bratři, zaradovala se a vylezla z pod postele. Bratři byli radostí bez sebe, když ji viděli, ale ta radost neměla dlouhé trvání. „Tady nemůžeš zůstat.“ řekli: „Tohle je doupě banditů, až přijdou domů a naleznou tě, zabijí tě.“ „Copak vy mne nemůžete ochránit?“ zeptala se. „Ne.“ odpověděli: „My shazujeme svoji labutí kůži každý večer jen na čtvrt hodiny, kdy máme svoji lidskou podobu, pak se zase staneme labutěmi.“ Dívka se rozplakala a ptala se: „Copak vás nelze nijak vysvobodit?“ „Ale ano, ale je to těžké, přetěžké.“ odpověděli: „Nesměla bys šest let promluvit, ani se zasmát a musela bys po ten čas ušít šest košil z bodláku. Jedno jediné slůvko zmaří všechnu tvoji námahu!“ A když jí to bratři vypověděli, uplynula právě ona vyměřená čtvrthodina a oni opět jako labutě odletěli oknem.
 
Dívenka se pevně rozhodla, že svoje bratry vysvobodí, i kdyby ji to mělo stát život. Opustila lesní chýši a odešla do hloubi lesa. Tam si sedla na jeden strom, aby tam přenocovala. Ráno natrhala bodláčí a začala pracovat. Mluvit neměla s kým, ke smíchu jí stejně nebylo, a tak jen seděla a myslela na svoji práci.
 
A běžel čas, jak bývá jeho zvykem, neúprosně a bez ustání.
 
Jednoho dne se vydal král té země do toho lesa na lov. Jeden z jeho lovců přijel až pod ten strom, na kterém seděla dívka, a zavolal nahoru: „Kdopak jsi?“ Ale nedostal žádnou odpověď. „Pojď dolů! Nic se ti nestane!“ Ale dívka jen nesouhlasně zavrtěla hlavou. A když ji dál obtěžoval otázkami, hodila mu dolu zlatý řetěz, aby jí dal pokoj a šel pryč. Ale on toho nenechal, a tak mu hodila zlatý pás, a když ani to nepomohlo, tak podvazky a nakonec všechno, co mohla postrádat, až ji zůstaly jen košilky, které šila. Ale lovec se nenechal odbýt, vylezl na strom, dívku popadl a zavedl ji před krále.
 
Král se zeptal: „Kdo jsi? Co jsi dělala na tom stromě?“ Ale děvče neodpovědělo. Král se jí ptal ve všech řečech, které znal, ale ona mlčela jako ryba; tedy jako velmi krásná ryba, až se jednomu tajil dech. Kdo by se divil, že se králi zalíbila natolik, že ji zahalil do svého pláště, posadil před sebe na koně a odvezl na zámek. Tam ji oblékli do krásných šatů, to vám byla krása, zářila jako slunce v jasném dni; jen po celou dobu nepromluvila ani slovo. Posadili se ke stolu a král, okouzlený jejím zjevem a skromností, řekl: „Tebe a žádnou jinou na celém světě si vezmu za ženu!“ A bylo to! Za pár dní se s ní opravdu oženil, což nebylo po chuti králově matce. Ta žena, od přírody zlá a nepřející, byla s takovou nevěstou nespokojená, mluvila o ni jen zle; kdoví odkud ta děvečka pochází a krále není hodna.
 
Za rok poté se mladičké královně narodilo dítě, ale tchýně se vplížila do ložnice, dítě odnesla a spící královně pomazala ústa krví. Pak běžela ke králi a na královnu žalovala, že je lidožravá. Ale král tomu neuvěřil a poručil, že jeho ženě nesmí nikdo ublížit. Královna zatím mlčky seděla u své práce, pilně šila košilky a na nic jiného nepomyslila. Když za rok povila další dítko, zlá tchyně svůj zlý skutek zopakovala, ale ani tentokrát král tomu úskoku neuvěřil, pravil, že královna je dobrá, zbožná a nevinná; jistě to jednoho dne vyjde najevo. Ale pak zmizelo i třetí novorozeně a to bylo i na krále moc. Postavili královnu před soud, a protože na svoji obhajobu neřekla ani slůvko, nemohl král dělat nic jiného než ji vydat katu.
 
Přišel den, kdy měla být upálena na hranici, a byl to i poslední den šestileté lhůty,ve které musela mlčet a šít košilky. Ty byly takřka hotovy, jen jedné chyběl levý rukáv. Když vedli královnu na hranici, měla košilky pověšeny na rukou, a když zapálili oheň, rozhlížela se s obavami kolem. Tu konečně přiletělo šest labutí a chvíle vysvobození se přiblížila. Labutě kroužily kolem hořící hranice tak, aby královna mohla na každou z nich hodit košilku; a sotva se dotkly jejich těla, změnily se labutě opět v prince, jen ten nejmladší měl místo levé ruky stále labutí křídlo. Padli si do náruče a pak královna předstoupila před krále, který byl velmi překvapen, a promluvila: „Milovaný manželi, nyní mohu mluvit a vše ti objasnit. Jsem nevinná a falešně nařčená!“ A vyprávěla králi o zlých skutcích královny matky, která jeho tři děti odnesla pryč a ukryla. Král se velmi zaradoval, ale zlá královna matka k radosti důvod neměla. Ještě téhož dne skončila na hranici, kterou připravila pro svoji snachu.
 
Král, královna a šest bratrů žilo pak dlouhá léta v lásce, naději a dostatku.
 
 


<< Zpět | Tisk | Doporučit známému | DOTAZ K PRODUKTU



Diskuze k produktu


... žádný příspěvek k tomuto produktu ...


Přihlášení

 
 

Zákazník: nepřihlášen

Email:

Heslo:

Registrace zákazníka

Zapomněli jste heslo?

 

Akční nabídka

 
 

... žádné produkty ...

 

Anketa

 
 
 

Výměna odkazů

 
 

NAŠI PARTNEŘI:

Spálne - lacný nábytok do spálne

Detský nábytok - lacný nábytok do detskej izby

Obývací pokoje ​- obývací stěny a doplňky od obývacího pokoje

 

Kontakty

 
 

Hovoří s Vámi

Milena Jurášková

Hovoří s Vámi Milena Jurášková

 

Dotazy směřujte na:
Tel.: 727 897 211
email:info(zavináč)eurokosik.cz
Jsme plátci DPH

 
 

Doporučte nás

 
 

Chcete-li doporučit Vašemu známému náš obchod, stačí stisknout tlačítko a vyplnit formulář.

 

Vmna odkaz

 
 

Zajímavé články

 

Dětský pokoj inspirace - inspirace pro váš dětský pokoj

- Jak vybírat školní batoh pro prvňáčka

 

Další články 1, 2, 3

Archiv

 


 

Staň se našim fanouškem

Eurokosik.cz - Dětské pokoje, kapsáře, dekorace, školní batohy, obrázky, koberce, povlečení, deky, záclony, nábytek, svítidla

 

 

prázdný


0 Kč

Měna:

Tagy:  Dětské dřevěné dekorace Dětský hrací koberec Dětský koberec silnice Dětský pokoj Studentský pokoj Kapsáře za postel Dětské lampičky Patrová dětská postel Školní batohy pro prvnáčky dětské dekorace  dětské postele

Eurokosik nabízí dětské pokoje, dětský nábytek, dětské postele a patové postele. Dále dětské dekorace, povlečení, kapsáře za postel, školní batohy.