O princi, který se ničeho nebál

O princi, který se ničeho nebál Skladem

kat. č. 300


Dostupnost: skladem

Vaše cena: 0 Kč s DPH (0,0 Kč bez DPH)


Počet kusů k objednání: ks -->


Byl jednou jeden princ, kterému se doma znelíbilo, a protože se ničeho nebál, tak si pomyslel, že by se mohl po tom šírém světě porozhlédnout, to by mu nebyla dlouhá chvíle a poznal by tolikero podivuhodných míst i věcí. A tak se Jeroným rozžehnal s rodiči a vydal se na cestu a putoval od rána do večera a šel rovnou za nosem, protože mu bylo jedno, kam ho jeho cesta zavede. A tak se stalo, že došel k domu jednoho obra, a protože byl celý ušlý, sednul si ke dveřím a odpočíval. A když tak bloudil očima sem a tam, uviděl na dvoře ležet obrovy hračky, byl to pár obrovských kuželek a koule, zvící velikosti člověka. Za malou chvilku na Jeronýma přišla chuť si zahrát, tak kuželky postavil a strčil do koule a samou radostí výskal, když kuželky opravdu spadly.

 
Obr ten pokřik uslyšel, vystrčil hlavu z okna a uviděl nějakého človíčka, který nebyl o nic větší než ti ostatní, jak si hraje s jeho kuželkami. „Červíku,“ zavolal: „jakpak to, že si hraješ s mými kuželkami? Kde jsi k tomu vzal sílu?“ Princ se rozhlédnul, uviděl obra a odvětil: „O ty hrubče, myslíš, že jenom ty jsi silák? Já dokáži vše, co si umanu!“ Obr sešel dolů, koukal nevěřícně na kuželky a řekl: „Človíčku, jsi-li takového založení, tak mi přines jablko ze stromu života.“ „A k čemupak ti bude?“ zeptal se Jeroným. „Nechci to jablko pro sebe,“ odvětil obr: „ale mám nevěstu, ta po něm touží, já jsem zchodil málem celý svět, ale strom života jsem nenalezl.“ „To já ho najdu,“ řekl princ: „a věru nevím, co by mi mohlo zabránit v tom, abych přinesl jablko.“ Obr pravil: „Myslíš, že je to tak jednoduché? Zahrada, kde roste strom života, je obehnána železnou mříží a před tou mříží leží divá zvěř, jeden lev vedle druhého, ti drží stráž a nedovolí žádnému člověku vstoupit dovnitř.“ „Mě tam ale vpustí!“ řekl Jeroným. „Dobrá, dostaneš-li se do zahrady,“ pokračoval obr: „uvidíš na stromě viset jablka, ještě stále ovšem nejsou tvá, před každým visí zlatý kruh a pokud chceš po jablku sáhnout a utrhnout je, musíš tím kruhem prostrčit ruku a to se ještě nikomu nepodařilo.“ „Mně se to poštěstí.“ usmál se Jeroným.
 
Pak se s obrem rozloučil, šel přes hory a doly, přes pole a lesy, dokud nenalezl onu podivuhodnou zahradu. Zvířata ležela všude kolem, ale hlavy měla svěšené a spala. Lvi se neprobudili, ani když došel až k nim, a tak je Jeroným překročil, vystoupil na mříž a šťastně se dostal do zahrady. Přímo uprostřed stál strom života a v listí zářila červená jablka. Jeroným vyšplhal na strom, a když chtěl sáhnout po nějakém jablku, uviděl před ním viset kruh, kterým prostrčil bez námahy ruku a jablko utrhnul. A ten kruh Jeronýmovu ruku pevně obemknul a on pocítil, jak mu pojednou proudí do žil obrovská síla. Když sestoupil s jablkem ze stromu, nechtělo se mu lézt přes mříž, tak popadnul tu obrovskou bránu a zkusil s ní trochu zatřást a ona se s třeskotem rozskočila. Vyšel ven a lvové, kteří leželi kolem, se probudili a vykročili k němu, ale ne divoce a vztekle, nýbrž ho pokorně následovali jako svého pána.
 
Jeroným přinesl obrovi slíbené jablko a řekl: „Podívej, získal jsem ho bez námahy.“ Obr byl rád, že se jeho přání splnilo tak záhy, pospíchal za svojí nevěstou a dal jí jablko, které si tak přála. Byla to krásná a chytrá panna, a protože na jeho ruce neviděla náramek, řekla: „Neuvěřím ti dříve, žes to jablko přinesl, dokud neuvidím na tvé ruce zlatý kruh.“ Obr pravil: „Musím si pro něj zajít domů a přinesu ho.“ Myslel si, že vzít tomu slabému človíčkovi zlatý náramek silou, pokud mu ho nevydá po dobrém, bude maličkost. Tak si od něj ten náramek žádal, ale princ se zdráhal. „Kde je jablko, tam musí být i náramek.“ řekl obr: „Jestli mi ho nevydáš po dobrém, budeme o něj muset bojovat.“
 
Tak spolu dlouhou chvíli zápasili, ale obr nedokázal Jeronýma, kterému dával kouzelný náramek sílu, přemoci. Tu vymyslil obr jednu lest a řekl: „Jsem se při tom zápolení zapotil a ty jistě také, pojďme se vykoupat do řeky, trochu se zchladíme a pak budeme pokračovat.“ Princ, který na faleš nepomyslil, šel s obrem k vodě a spolu s šaty stáhnul z ruky také náramek a skočil do řeky. V ten okamžik obr náramek popadnul a utíkal s ním pryč, ale lvové, kteří tu krádež zpozorovali, obra pronásledovali, náramek mu vyrvali z ruky a přinesli ho zpět svému pánovi. Tak se obr ukryl za jedním dubem a když byl princ zaměstnán oblékáním, přepadnul ho a vydloubnul mu obě oči. Tak tam ubohý Jeroným stál, byl slepý a nevěděl si pomoci. Tu tam přišel proradný obr, vzal ho za ruku jako někdo, kdo ho chce vést a vedl ho na vrcholek jedné skály. Tam ho nechal stát a myslel si, že udělá ještě pár kroků, zřítí se dolů a zabije se a on si pak bude moci vzít ten náramek. Ale věrní lvové svého pána neopustili, drželi ho za šaty a pozvolna ho odtáhli zpět. Když se obr vrátil, aby mrtvého Jeronýma okradl, pochopil, že jeho úklad vyšel na prázdno. „Snad ještě dokážu připravit o život takového nedomrlého človíčka!“ řekl si vztekle a popadnul prince a vedl ho jinou cestou opět k té propasti.
 
Ale ti lvové, kteří jeho zlý úmysl opět zpozorovali, také tentokrát svému pánovi pomohli z nebezpečí. Když přišli na samý okraj propasti, pustil obr princovu ruku a dál ho chtěl nechat jít samotného, ale lvové se na obra osopili a strčili do něj tak, že tento se zřítil dolů a na skalách se roztříštil. Věrná zvířata svého pána opět odtáhla od propasti pryč a vedla ho k jednomu stromu, u kterého zurčel potůček. Jeroným se tam posadil a lvové se položili k vodě a svými tlapami stříkali vodu princi do obličeje. Sotva se pár kapek té vody dotklo očních důlků, tak Jeroným zpozoroval nějakého ptáčka, který zrovna letěl okolo a vrazil do kmene stromu. Poté spadnul do vody, kde se vykoupal a pak se vznesl a letěl mezi stromy pryč, bez toho že by do některého vrazil, jako by se mu navrátil zrak. Jeroným pochopil pokyn Boží, sklonil se dolů k vodě a umyl si v ní svůj obličej. A když vstal, měl opět svoje oči, jasné jako ještě nikdy. Princ Bohu za tu velkou milost děkoval a putoval se svými lvy dál do světa.
 
Nyní se událo, že Jeroným přišel k jednomu zakletému zámku. V bráně stála panna nádherné postavy a jemného obličeje, která ovšem byla celá černá. Pozdravila ho a řekla: „Ty bys mě z moci zlého kouzla, do kterého jsem byla uvězněna, dokázal vysvobodit.“ „Co mám udělat?“ zeptal se princ. Panna odvětila: „Tři noci musíš strávit ve velkém sále zakletého zámku a do tvého srdce nesmí vstoupit strach. Když vydržíš to nejhorší soužení a trápení bez toho, že bys ze sebe vydal hlásku, pak budu vysvobozena, neboť o život tě připravit nesmějí.“ Tu princ pravil: „Bát se nebojím, s pomocí Boží to zkusím.“
 
Tak zvesela vstoupil do zámku, a když se setmělo, sednul si do toho sálu a čekal. Do samé půlnoci bylo ticho, pak se pojednou spustil velký povyk a ze všech rohů a koutů se seběhli ďáblíkové. I dělali jakoby ho neviděli, posadili se uprostřed komnaty, udělali si oheň a jali se hrát karty. Když jeden prohrával, řekl: „To není správné, neboť je tu jeden, který k nám nepatří a toho je to vina, že se mi ve hře nevede!“ „Jen počkej, hned si ho najdeme!“ vyhrožovali ďáblové. Pokřik byl čím dál větší a nikdo by ho beze strachu snášet nedokázal, ale Jeroným zůstal sedět zcela klidně a strach neměl. Tak ďáblíkové vyskočili a napadli ho a bylo jich tolik, že se jim marně bránil. Tahali ho po zemi, štípali a bodali, mlátili a mučili, ale on nevydal ani hlásku. Před rozbřeskem skřeti zmizeli a Jeroným byl tak vysílený, že se stěží dokázal pohnout, ale když se rozednilo, přišla k němu ta černá panna. V ruce nesla malou lahvičku, ve které byla živá voda, tou ho omyla a v tu ránu Jeroným pocítil, jak všechny bolesti zmizely a do jeho žil vstoupila čerstvá síla. Panna pravila: „První noc jsi se štěstím přetrpěl, ale ještě dvě takové máš před sebou.“ Potom šla pryč a na odchodu si princ všimnul, že její nohy zbělely.
 
Následující noci přišli opět ti ďáblíkové a jali se hrát v karty, potom padli na prince a mlátili ho ještě prudčeji, ještě tvrději než předešlé noci tak, že jeho tělo bylo plné ran. Ale přesto to všechno snesl mlčky a oni ho museli nechat být, a když se na obloze začervenaly ranní červánky, objevila se ta panna a vyléčila ho živou vodou. A když odcházela, Jeroným s radostí viděl, že je až po špičky prstů bílá. Nyní mu zbývalo vydržet jen jednu jedinou noc, ale ta byla nejhorší.
 
Ti ďáblíci přišli znova. „Ty jsi tu ještě?“ povykovali: „My tě umučíme tak, až se ti dech navěky zastaví!“ Píchali ho a bodali, mlátili ho a bili, házeli s ním sem a zase tam, tahali ho za ruce a tahali ho za nohy, jakoby ho chtěli nadobro roztrhnout, ale on to vše trpělivě snášel a nevydal ze sebe ani hlásku. Nakonec ti ďáblíkové zmizeli a on ležel bezmocně na podlaze a nepohnul se, nemohl ani zvednout oči, aby se podíval na pannu, která vešla, aby ho zase pokropila živou vodou. A tu byl najednou zase osvobozen od vší bolesti a cítil se svěží a úplně zdravý, jako by se právě probudil, a když konečně otevřel oči, viděl vedle sebe stát tu pannu, která byla celá sněhobílá a krásná jako jasný den. „Vstaň,“ pravila: „a švihni svým mečem třikrát nad schodištěm a bude vše vysvobozeno.“ A když to byl princ Jeroným učinil, byl celý zámek od kouzla osvobozen a z té panny byla bohatá princezna. Přišli sloužící a pravili, že je v tom velkém sále připravena slavnostní tabule.
 
Tak se posadili, pospolu jedli a pili a večer s velkou radostí slavili svatbu.
 
 

Zdroj: www.pohadky.org



<< Zpět | Tisk | Doporučit známému | DOTAZ K PRODUKTU



Diskuze k produktu


... žádný příspěvek k tomuto produktu ...


Přihlášení

 
 

Zákazník: nepřihlášen

Email:

Heslo:

Registrace zákazníka

Zapomněli jste heslo?

 

Akční nabídka

 
 

... žádné produkty ...

 

Anketa

 
 
 

Výměna odkazů

 
 

NAŠI PARTNEŘI:

Spálne - lacný nábytok do spálne

Detský nábytok - lacný nábytok do detskej izby

Obývací pokoje ​- obývací stěny a doplňky od obývacího pokoje

 

Kontakty

 
 

Hovoří s Vámi

Milena Jurášková

Hovoří s Vámi Milena Jurášková

 

Dotazy směřujte na:
Tel.: 727 897 211
email:info(zavináč)eurokosik.cz
Jsme plátci DPH

 
 

Doporučte nás

 
 

Chcete-li doporučit Vašemu známému náš obchod, stačí stisknout tlačítko a vyplnit formulář.

 

Vmna odkaz

 
 

Zajímavé články

 

Dětský pokoj inspirace - inspirace pro váš dětský pokoj

- Jak vybírat školní batoh pro prvňáčka

 

Další články 1, 2, 3

Archiv

 


 

Staň se našim fanouškem

Eurokosik.cz - Dětské pokoje, kapsáře, dekorace, školní batohy, obrázky, koberce, povlečení, deky, záclony, nábytek, svítidla

 

 

prázdný


0 Kč

Měna:

Tagy:  Dětské dřevěné dekorace Dětský hrací koberec Dětský koberec silnice Dětský pokoj Studentský pokoj Kapsáře za postel Dětské lampičky Patrová dětská postel Školní batohy pro prvnáčky dětské dekorace  dětské postele

Eurokosik nabízí dětské pokoje, dětský nábytek, dětské postele a patové postele. Dále dětské dekorace, povlečení, kapsáře za postel, školní batohy.